Dlouho jsem tu nebyla. Já to vím. Vy to víte. Američani to ví. Malí zelení mužíčci co chtějí zničit svět pomocí limonády to ví. Moje kočka to ví. Dorian to ví…
No prostě,ví to hodně lidí (a jiných tvorů).
Jack se probudil. Spal opravdu dlouho, takže měl celé tělo ztuhlé a uvítal možnost pohybu. Vyhrabal se ze svého lože a rozhlédl se. Zjistil, že jeho spolubydlící se taky probudili a jsou skoro venku z postelí…Většina z nich nebyla v moc dobrém stavu. Docela zapáchali a Jack si uvědomil, že on sám na tom nejspíš není lépe.
Něco však bylo špatně. Vždyť přece říkali, že to bude jako v ráji? Tady to moc jako v ráji nevypadalo…Pokud teda ráj není plný…křížů…a odhrabaných hrobů…
No Jackovi to už došlo. Nejspíš dřív než ostatním, protože měl ještě většinu mozku v hlavě, a ne ve střevech červů a podobné havěti. Tohle nebyl ráj. Pěkně je šoupli zpátky na zem; papá, mějte se dobře, my vám pošlem pohled.
Jack se rozhlédl. Vypadalo to, že jsou všichni venku…
Že by zombie apokalypsa?…pomyslel si Jack. Když v tom uslyšel zvuky. Teda zvuky slyšel už před tím, ale tohle znělo jako cinkání zbraní.
„Na ně! Upalte je! Krleš!“ ozvalo se zpoza plotu hřbitova.
Žádná zombie apokalypsa – tohle je lidská apokalypsa!
A tak umřel podruhé.
Sloní doupě 