Malá A’Tuin má sníh ráda. To nemůže popřít. Ale ne vždy se k ní sníh chová pěkně, třeba když jí spadne za límec, nebo jí poromočí boty a rukavice. Ale o tomto dnešní článek nepojednává. Článek pojednává o dnešní sněhopřehradné akci.
Tak tedy. Malá A’Tuin dnes měla jen 4 hodiny, takže měla celý velký vagón, nebo dva malé vagóny času. Viděla, že venku padají sedláci (tj. sněží velké vločky, co se dají perfektně chytat do pusy) a řekla si že půjde ven. Než však na sebe navlékla všech 10 vrstev oblečení sněžit přestalo, ale to jí neubralo chuť se projít. Vydala se k přehradě, protože chtěla zkontrolovat stav karamelu. Jenže u toho to nezůstalo! Malá A’Tuin našla klacek a pohled na panensky čisté sněhové pláně rozléhající se okolo přehrady ji strašně odpuzoval. Taže se je rozhodla trochu přikrášlit a každý kdo dnes šel kolem přehrady měl možnost vidět stopy vedoucí přímo do přehrady, ale ne zpět, stopy vedoucí do stromu, na kterém byly nakresleny dveře, klavírní lavičky, lavičky s nápisem „Čerstvě natřeno“ a tak dále. A taky několik sněhuláků a kdyby Malá A’Tuin počítala s tím, že u přehrady je sněhu dost naandělíčky tak i andělíčky. Jenže Malá A’Tuin s tím nepočítala, tudíž si nevzala správné oblečení a andělíčky si musela odpustit.
Kdo najde sníh?
Nezbývá mi, než říci „Jachá„, po vzoru kuliček Goo
Malá A’Tuin
Sloní doupě 